Některý z mužů umí všechno, nebo alespoň hodně věcí. Na co sáhne opraví, vše, co vidí zná. Rozezná nulák od fáze v elektrické síti, ví, jak opravit pračku a znovu zprovoznění žehličky je pro něj otázkou několika minut. Kdo umí ten umí.
My, z druhé strany potoka, tedy absolutně netechnické typy máme tu smůlu, že jim někdy závidíme. Oni jsou ti, kteří v případě katastrofy budou zachraňovat vnadné děvy z rozbouřených vod, kdežto my jen budeme sedět u vesla a v tom lepším případě do té vody nezahučíme.
Svým způsobem je i technický anti talent potřeba. Víte proč? No, aby ti, co umí, měli co opravit a my jim u toho nepřekáželi. Oni se na nás vytahují odbornými výrazy, o kterých se my, laikové, domníváme, že patří někam na ostrovy, kde se mluví docela jinak než tady.
Například když chce po vás elektrikář balancují na štaflích u lustru čokoládu, věřte nebo ne, nemá chuť na nic sladkého. Ne, aby vás tedy napadlo běžet pro nějaký pamlsek, protože pravou čokoládu doma samozřejmě nemáte, a obdarovat tím elektrikáře. Riskujete to, že vám to hodí na hlavu, nebo si také může myslet, že na tu hlavu jste vy. Výraz čokoláda je pro elektrikáře jen slovo pro takový ten, co má v sobě to, aby se tam mohlo strčit ono, aby to pak dělalo tamto. Víte, co myslím, že? Že ne. Hm, tak si to přečtěte znova, přece nepíši čínsky.
Zase nic? Ach jo, tak dobře tedy. Vysvětlím. Je to přístrojová svorkovnice, která je dělána pro připojení kabelů k elektrickým spotřebičům. V ní se setkávají dráty, ve kterých je proud. Ne ve všech, v nuláku není. Ehm, no. Tak jsme se zasekli u čokolády, ale takových výrazů je více. Například zedník vás jimi zasype tak, že zapomenete vlastní příjmení. Raději se ani nepokouším některé výrazy vypsat. Takže, vážený čtenáři, ať patříte tam či tam, vězte, že technika je technika a pokud jí moc nerozumíte, nevěšte hlavu. Určitě umíte zase něco jiného.