Kdybyste před třiceti lety někomu vykládali, že budou opět v módě malované truhly, komody, noční stolky a dokonce i kuchyňská kredenc, asi by vás považoval za blázna nebo v lepším případě by vaše tvrzení vnímal s velkou rezervou. V devadesátých letech se v domácnostech rozjela expanze moderních stylů s vestavěnými spotřebiči a lidé konečně zatoužili vybavit kuchyně mikrovlnnou troubou, myčkou, elektrickou varnou deskou, zkrátka vším, co usnadňuje život a zároveň vytváří dojem podpory technického pokroku.
Jenže lidská duše má spoustu neprobádaných hlubin a mezi nimi se nachází i vztah k tradičním hodnotám, jakýsi cit pro krásu a vnímání přirozené harmonie. Zkrátka i přesto, že máme kuchyň naleštěnou a perfektně vybavenou, začínáme se v ní cítit stísněně. Ultra moderní nábytek s ostrými hranami a navíc v ponurých barvách působí velmi chladně a odtažitě, zatímco lidé v hloubi své duše touží spíše po něčem hřejivém, laskavém a přívětivém.
A tak se stále častěji setkáváme se styly, které by před pár desítkami let ještě neměly valnou šanci na úspěch. Jsou to ony známé výrazy vintage, retro styl, venkovský styl a selský rustikal. Začínáme se zbavovat těch pseudomoderních studených prvků a nahrazovat je tím, co přinášelo lidem radost v dobách, kdy si lidská komunita mnohem více vážila vzájemné pospolitosti, solidarity, úcty a pochopení. Lidské teplo zkrátka ničím nenahradíte, ani uhlím, ani zemním plynem, a dokáže se mu vyrovnat snad jedině slunce.
Ručně malovaný nábytek v barvách, které mu vtiskli lidé před staletími, může být pro vás velkou výzvou i k tomu, zda se raději neorientovat i na zdravou výživu, s přírodními ingrediencemi, a dát jí přednost před průmyslově zpracovanými výrobky z bílé mouky, bílého cukru a se spoustou barviv, konzervantů a dalších škodlivých chemikálií.